Dobrodružství bez detektoru

Šel jsem nahoru do kopce a viděl ho už z dálky. Leželo uprostřed chodníku. Bylo velké, hnědé a zapáchající. Obešel jsem ho velkým obloukem, pokračoval dál a zapomněl na něj.
Na zpáteční cestě jsem byl začtený do prvních stránek Dobrodružství Toma Sawyera a chyběly dva kroky, abych do něj nešlápl. Pořád tam ještě leželo! Rychle jsem zkontroloval podrážky, jestli jsem se nespletl a opravdu to stihl. V tu chvíli jsem si uvědomil, že mám vypnutý detektor, který mě má na podobné hromádky včas upozornit. Zapnul jsem ho, zavřel knihu a přemýšlel, jaké to bylo tenkrát, když žádné detektory ještě nebyly.